Čas

23. dubna 2012 v 15:07 | Ameli |  Slátaniny, aneb čistě smyšleno
Být sám, k dispozici neomezený čas mít.
Bojem život je, těžkým, krvavým, rány sázícím, oslabujícím, halícím do stavů blažených.
Nutíce myslet na špatné, nevěříce v dobré to, co stalo se.
Roky míjí se, jako svíce dohořívající.
Vše se točí, ve víru nezastavujícím, jízdu zmatenou.
Nekonečnost bytí, žehnáním je, prokletím.
Duše minulost pamatující si, šťastnou je, či nešťastnou.
Vzpomínky pronásledující, každý krok na cestě.
Deníky popsané, staletími okoralé, rozpadající se na prach.
S prachem vzpomínky hezké mizí, jen špatné sojí po boku našem.
Bloudící světy, se šancí žádnou, stopu zanechat.
Neviditelností obdařen, skryt ve světle, které schová tvář, šmouhu dělající z nás.
Nekonečnost čínností obdařená, vykonanou beze jména.
Krev, krve, nezaznamenána, končící prachem, pod zemí tlející.
Bez vzpomínky jediné, na cokoliv, co dáno bylo nám, bez vzpomínky na původ náš sám.
Mizící v dáli, mihnoucí se v čase, který jako knot svíce, stejně hořel dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama