Bublající

28. dubna 2012 v 3:23 | Ameli |  Slátaniny, aneb čistě smyšleno
Nádherný večer,
plný magie a kouzel.
Rozprostírající se noc,
plná hvězdné záře.
Byla nám osudnou.
Lektvar,
onen lektvar,
bublající v kotlíku,
po mé pilné přípravě.
On mlžný opar barvy růžové měl.
Kouzelným byl,
již předtím,
než do lahvičky nalit.
Klepot na dveře ozval se,
on vstoupil do příbytku mého.
Zmateně rozhlížející se.
Tasila jsem hůlku,
bylo to dříve,
než stihl vůbec zamrkat.
Spoutání těla,
obyčejným kouzlem,
provedeno bylo,
tak jak mělo být.
Ležící na zemi,
muž mnou léta milovaný,
zdál se být krásnějším,
než sny o něm samy.
Rukou po tváři,
musela jsem přejet.
Naposledy pohlédnout,
do jeho očí bez citu.
Pak už jen zbylo,
rozevřít mu hrdlo
a lektvar do chřtánu mu vlít.
Sic spoutaným byl,
výraz v jeho očích se proměnil.
Proměnil se k nepoznání.
Já rozpoutala ho
a on už nikdy neřekl mi jinak než má paní.
Kotlík, plný horké lásky,
zahalené v oparu mlžném,
byl příčinou mého konečného zdaru.
Svatební zvony,
byly o krok blíž.
Už jen stačilo si,
mého milého vzít.
Po svatbě,
roky plynuly jako voda v řece.
Vše ubíhalo tak rychle.
Děti rostly,
spolu s mojí láskou.
On však stále,
byl pod lektvaru moci.
Po lásce pravé,
ne kouzly vyvolané,
já počala jsem toužit.
Lektvar, přestala mu dávat.
V mé lásce,
tom hořkém citu vášnivém.
Zračilo se pouze bláznovství čiré.
Když on začal navraceti se,
ke svému já.
Zmateně zíral,
na naše děti,
na náš dům,
na naše vše.
Jeho oči, plny lásky,
ztratily se v dáli.
K soudu on chtěl dostat mne,
aby se mi smáli,
prokleli mě,
zavřeli,
spoutali,
ponechali osudu psance.
To dopustit jsem nemohla,
musel zemřít,
muž mnou milovaný.
Musel zmizet,
v předaleké stráni,
kde nalezen nikdy nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama