Zamyšleno

18. dubna 2012 v 13:58 | Ameli |  Výkecky
Byl večer.
Každý pozorovat mohl, nejkrásnější západ slunce za dlouhá léta před tím.
Být skryt doma, bylo čirým barbarstvím.
Seděla jsem na okraji, zírala na oblohu jako ze sna.
To ticho okolo mne, provázené jen zvuky tvorů, kteří ještě nešli spát.
Zdálo se dokonalým.
Samota by měla být děsivou částí žití, pro mne však dokonalou je.
Sedím, zabalená pouze ve svých myšlenkách, ničím nerušená a přemýšlím.
Po době, která zdála se být minutou, zjistím, že dávno již přišla noc.
Padá rosa.
Chlad připlížil se blíže.
To však krásu noci podtrhlo snad.
Měsíc na nebi září a vše jasným zdá se být.
Někdy si říkám, že by bylo mnohem lepším, býti nočním tvorem a jen v noci žít.
Ukolébaná tou janou krásou, nakloním se přes okraj.
Poslední co cítím, je vzdušný vír, beroucí mi od úst křik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Steff Steff | 22. dubna 2012 v 20:15 | Reagovat

Chňááá až teď jsem si vzpomněla na jednu věc. Je hrozně, hrozně zajímavé a hezké jak si pohráváš se slovosledem. Nevím čím to je, ovšem vždy z normální klišé věty vytvoříš cosi... tak poutavého.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama